Když jsme na charitě Tříkrálovou sbírku chystali
Když jsme se s kolegyní na Charitě na Tříkrálovou sbírku chystali, neměl jsem zrovna ty nejlepší pocity. Nálada mezi lidmi je díky posledním událostem ve společnosti téměř na bodu mrazu: sociální nejistota, nervozita, zklamání, deziluze.
Netýká se to až tak podnikatelů. Dopadá to spíš na většinu z nás, kteří nedokážou podnikat, nebo které omezuje v rozvoji jejich i případných možných podnikatelských aktivit finančně nedostatečná startovací čára...
Už při prvních kontaktech ze mne však nejistota spadla a byl jsem docela příjemně překvapen. Lidé, zejména důchodci, ač mnozí měli před výplatním termínem, štrachali z peněženek byť i tu příslovečnou pětikorunu, jen aby mohli na potřebné přispět alespoň tím málem.
Když jsme absolvovali trasu na Mírovém náměstí od Marxovky po hostinec U koňa, z protější strany (od Domova důchodců) na nás zavolal tak devítiletý kluk, který vlekl na vodítku psa: "Už jste chodili po Marxovce?" Říkal jsem si v duchu: Co se staráš? Ty jsi nějaké zvědavé děcko...Přesto jsem mu odpověděl: "Ještě ne, ale obejdeme to, a po ní budeme pokračovat..." A na kluka jsme zapomněli.
Na Dukelských hrdinů jsme zazvonili jen tak z kolegiality u Matek s dětmi, dali si čaj (zima byla nepříjemně vlezlá), a dostali jsme se až na Marxovku. Jdeme dům od domu. U jedněch dveří zazvoníme - otevře asi tak devítiletý klučina, zastříkaný malířskou barvou od hlavy k patě. "Že ty jsi ten, co na nás pokřikoval na Míráku," ptám se ho. "Ten s tím psem". Kluk přikývl. Kolegyně se ptá: " A proč jsi tak zašlehaný od barvy, cos proboha dělal? Maminka je v nemocnici, a já si maluji pokojík..." odpověděl. Oči mu hrály a triumfálně se usmíval. Možná si představoval, že je už dospělý a že se jako dospělý také dokáže chovat. Čert ví. "Chvilinku počkejte, řekl a zmizel v chodbě. Po chvíli přiběhl, vsunul otvorem do kasičky papírovou bankovku. Stál tam, jako by v tu chvíli splnil ten nejdůležitější úkol na světě. V očích mu hrály dětsky šibalské plamínky. Slušně podzdravil, a dveře se zavřely.
Kvůli zimě jsem chtěl mít co nejdříve pochůzku už za sebou. Po setkání s tímto klukem bych však chodil po Tříkrálové sbírce až do večera a prochodil třeba celý Hodonín...
Zdeněk Janás
